Gajdoš z Vizovských hor

Menuju sa Petr Sovják z Neobuze*,

vždycky sa mi velice lúbil Valašský národopis, šak sem aj tancovál chvílu v Liptě Liptál aj v Odzemkářském mládí Luboša Oravca. Odešel sem na vojnu v roku 2000.

Folklor mňa opadl a zas chytíl po rokoch.

Přemýšlal sem co dělať, velice rád zpívám valašské pěsničky. Tož sem si řekl, že bych mohl zkusiť nejaký nástroj.

Dozvěděl sem sa, že sa hrávalo na Valašsku zastara, ešče před cimbálovú muzigú na gajdy. Tož sem si řekl, dám sa na gajdování. Nigdo na to nehraje, bude zas negdo nový, gdo ty gajdy vyloví z propadlišča dějin. Dudy v Čechách, na východní Moravě gajdy,  nástroj rozšířený po celéj Moravě aj Slezsku. Slovo gajdy je (z arabského gaita [gchaydcha]).

V archívoch sem našel, že sa v našéj dědině hrálo na gajdy a aj Neobuzský gajdoš sa menovál Francek Gajdošík, hrával ešče v roku 1890.

Nechál sem si udělať moravské gajdy v dílně Majstra Pavla Čípa v Zubří. A na Vánoce roka 2007, sem jako samouk začal prubovať na ně hráť. Začátky byly hrozné, protože néni žádná příručka, jak sa na ně naučiť. Zkúšal sem jak to

šlo, gdo co poradíl, ale ostatek všecko ostalo na mňa, dobře dmýchať luft do tymlova kozího měchu, udržať stálý čistý zvuk. A pomalučky začať nejaké aj ty pěsničky. Néni to jednoduché, protože pro gajdy , keré majú Durovú tóninu néni moc pěsniček, tož sem si to mosél aj upraviť, aby to bylo hratelné jejich melodii.

Po veličajzném mučéní a mečání tej zavřítej koze v gajdách, sem prvéj hrál na vernisáži na Vsetínské zámku na jaře 2008. Byla to jedna pěsnička, ale už to byl první úspěch na veřejnosti, co dneskaj si pamatuju, že sem býl mokrý jak myš.

Gajdy mi přirostly k srcu aj dyž negdy potfory neposlúchajú, také majú svoje dni. Kolikráť sem teho chťél nechať, ale nedalo mi to, znova sem sa do nich omašlíl a zaséj zkúšal to mečání. Negdy sa jim nechce a dyž potřebujete, aby hraly, tož sa šprajcnú a trucujú,

nevydajú ani hlásku.

Tož tak, myslím, že je potřeba navracať aj zapomenuté ludové nástroje, keré tugdysi byly a byly aj velice slavné s jejich pěsničkama.

* Neobuz - První písemná zmínka vztahující se k obci Neubuz je z roku 1373, další podoba názvu je z roku 1407 Newbuz, v roce 1447 se zachoval název v podobě Nebuz. Další je tvar Neobuz. Na přelomu 17. a 18. století se užívalo Neobuza a Neobusa. V roce 1881 se užíval již dnešní tvar Neubuz. Místní jméno Neubuz vzniklo přivlastňovací příponou k osobnímu jménu Neubud. Název Neubuz patří do skupiny tzv. Ne-ových jmen.